Hip-hop se odjakživa píšil svou autentičností a pravostí. Rapeři museli striktně dodržovat pravidla, aby je ostatní respektovali: museli umět frístejlovat, museli ve svých textech mluvit pravdu a texty si bez pardonu museli psát sami. Porušení některého z těchto pravidel by pro rapera znamenalo minimálně ztrátu respektu, maximalní konec kariéry. Proto není divu, že právě umělci jako Tupac, Biggie, a Jay-Z byli a jsou i dosud stavěni na, v očích mnoha, nedotknutelný piedestal.
Za posledních 10 let se však pravidla hry výrazně změnila a málokterý velký rapper by vám dnes dokázal z fleku vysypat šestnáctku. O pravdivosti mnohých, ne-li všech, mainstreamových rapových textů by se také dalo polemizovat. Po rozpadnutí těchto dvou základních pilířů filozofie rapu nám zůstal už jen poslední a snad nejdůležitější. Měli bychom se ho však držet?
Umění využívat plný potenciál svého jazyka a vytvářet složité a často krkolomné slovní hříčky je přitažlivým atributem jakéhokoli rappera. Je však stejně důležitá dnes jako byla kdysi? Následujícími argumenty se vás budu snažit přesvědčit, že není.
Nezávislost vs. kvalita:
Za prvé, měli bychom se sami sebe zeptat, zda chceme obětovat kvalitu projektu (nebo písně) svého oblíbeného umělce na úkor nezávislosti? Proč bychom měli silou mocí dbát na to, aby si dotyčný psal vše sám? V důsledku takového konání se může klidně stát, že umělec nevyužije svůj plný potenciál a track padne na tom, že prostě nemá takový cit na refrény jako na sloky.
V tomto bodě narážím na kauzu Kanye West vs. Drake. V písni „Duppy Freestyle“ se Drizzy vychloubá tím, jak pomáhal psát text Kanyemu na písni „Father Stretch My Hands pt. 1“. Nejen že to je pokrytecké, protože mu Kanye minulý rok také pomáhal s textem na písni „Glow“, ale také přímo trapné, protože o něm je obecně známo, že ve studiu má vždy po ruce geng textařů.
No a právě tady je ten pes zakopaný: Co když Drake píše lepší refrény a Kanye lepší sloky? Proč nevyužít tyto dva talenty a vytvořit něco jedinečného? Přeci jen, v průmyslu ovládaném vydavatelstvími a ne umělci není vždy možné jít na „feat“.
Každý chce, aby byl jeho oblíbený rapper (nebo umělec) co nejúspěšnější. Však?
Tento druhý bod se odvíjí od prvního. Byl bys raději, kdyby tvůj favorit zůstal underground jen za to, že mu jeho ego nedovolí požádat o pomoc? Pokud jsi odpověděl ano, je mi líto, brácho, ale mohl bys trochu zapracovat na tom, aby ses byl více otevřený novým nápadům.
Reálným problémem, který může nastat, je, že člověku může jednoduše dojít inspirace. Každý, kdo někdy něco tvořil, dobře ví, o čem mluvím. Na tuto situaci je mnoho řešení, nejjednodušším je ale nechat si pomoci. Hlava navíc může znamenat úhel pohledu navíc. To samozřejmě zvyšuje potenciál celého projektu a pravděpodobnost, že se umělec znovu inspiruje.
Abych to shrnul: Pokud chceš, aby se tvému umělci dařilo a pokud chceš, aby zdolával žebříčky, neměla by ti externí pomoc vůbec vadit.
Originalita neexistuje. Všechno je jen kopie věcí, které už existují.
Nemyslím si, že tento bod třeba nějak extra rozvádět. Jednoduše a dobře: na to, aby někdo napsal píseň na kytaru, musel někdo nejprve tu kytaru vymyslet. Jeden by mohl argumentovat, že nápad používat kytaru je ukradený od člověka, který ji vymyslel. Což je samozřejmě nesmysl. Něco takového se tu dělo, když kluci z Haha Crew začali rapovat do trapu. Takový úhel pohledu je prostě dětinský.
Nechápej mě špatně
Samozřejmě, umělec, který neumí napsat text, uvařit beat nebo jinak přispět do kreativního procesu není vůbec žádným umělcem. Vůbec se nesnažím prosazovat styl práce, ve kterém by hlavní tvář produktu byla jen figurkou, která se svým jménem podepíše na hotovou nahrávku. Rovněž tak chápu, že někomu se nejlépe tvoří tehdy, když tvoří sám. Vůbec s tím není žádný problém. Já se jen snažím prosadit názor, že pokud si už někdo pomůže textařem, neměl by se za to dostat pod palbu kritiky. Člověk není stroj a někdy se prostě nedaří.
Pár slov na závěr:
Na dnešní hudební scéně je těžké prorazit ne kvůli konkurenci, ale kvůli tomu, že lidé si zvykli na jistý standard. To znamená, že minimálně v mainstreamové hudbě jsou posluchači méně otevření něčemu, co neznají. V praxi to jsou asi velkolepé a chytlavé refrény, zábavné beaty a texty. Pokud se umělec chce tomuto standardu přiblížit, může se buď rozhodnout konkurovat stomilionovým firmám sám (což je téměř nemožné), nebo si může zaplatit lidi, kteří ho minimálně nasměrují správným směrem. Jednoznačně existují i rappeři (a celkově umělci), kterým na slávě až tak nezáleží a chtěli by se raději jen hrát se zvukem a vidět, co z toho vznikne. Na tomto přístupu také není nic špatného. No potrestáníhodný by neměl být ani opačný přístup.
Co říkáš na tvorbu textů v rapu ty? Souhlasíš? Nesouhlasíš? Myslíš si, že jsem idiot? Dej nám vědět do komentářů.
