ASAP ROCKY – TESTING (Recenze)

Rok 2018 sliboval velké věci na americké rapové scéně. Jedním z těchto slibů byl i nový a dlouho očekávaný album od A$AP Rockyho. Všichni jsme věděli, že jednou to přijít musí, a stejně jako ti rodiče věřili, že se letos opravdu zlepšíš ve škole, my jsme věřili Rockymu, že nás potěší novým projektem, který by splnil naše očekávání. Po třech letech jsme se nakonec (na rozdíl od tvých rodičů) konečně dočkali a 25. května 2018 jsme dostali možnost si poslechnout to, na čem se celý ten čas pracovalo.
–

A$AP Rocky, vlastním jménem Rakim Mayers, je jeden z mála na newyorské scéně, co opravdu stojí za to. Od prvního mixtapu Live. Love. ASAP jsme měli dostatek času si uvědomit, že Rakim to myslí vážně a ví, co chce. Nikdo se se mnou nebude hádat, když řeknu, že to byl právě on, kdo přinesl „módu“ do hip-hopu. Pokud tedy nebereme v úvahu Lil B-ho, kterému se nepodařilo prosadit nošení ženských šatů a kalhot, byl A$AP prvním módním trendsetterem globálních rozměrů v rapu. Ano, i tvůj oblíbený rapper mu vděčí za to, že dnes může v klipech flexit grills.

–

Testing však není to, co jsme doufali, že bude (tedy minimálně ne to, v co jsme doufali u nás v redakci). Po předchozích dvou úspěšných projektech by si člověk pomyslel, že marketér jako Rocky bude vědět, co jeho fanoušci chtějí. Namísto těžkých punk-trapových bangrů do klubů jsme dostali jakýsi nekonzistentní guláš, který nebýt beatů, byl by nevýznamný a zapomenutelný.

–

I přes mé zjevné pohoršení však musím poznamenat, že je tu několik věcí, které album nesou a dělají z něj něco poslouchatelného. Hlavní roli tu hraje hlavně produkce. Určitě všichni známe alespoň jednoho člověka, který se zuby-nehty drží boom-bapu, že? Pokud ne, máš štěstí. Každopádně i takový typ člověka by si mohl přijít na své, protože celý projekt je více-méně směs trapu a boom-bapu se špetkou rocku v pozadí. Tracky jako Distorted Records, OG Beeper a Tony Tone jsou přesně typy písniček, které si rok 2018 vyžaduje, a je škoda, že se Rocky rozhodl vydat se převážně jinou cestou.

–

Přednes je také jedním ze světlejších bodů alba. Nasekané kadence s promyšlenými více-násobnými druhy rýmů nepochybně patří do „A$AP Rocky starter pack“. Písnička Changes by byla vhodným příkladem, kde kromě takového klasického pátečního vzpomínání na bývalé máme možnost zachytit bary jako „She pussy popped to Iggy Pop“, což celkem dost vystihuje způsob, jakým se Rocky se svými verši hraje.

–

Kámen úrazu však nastává přesně v tom. Podobných „slovních hříček“ se na albu velmi nedočkáme a až na pár výjimek se většina textů točí kolem toho, jak mi práší přítelkyni, mámu nebo rapovou scénu. Písničky jako Brotha Man a Calldrops jsou tak zapomenutelné a nekonzistentní (ano, je to slovo), že tam nemají co dělat. Opravdu mi vrtá hlavou, proč by si interpret první ligy bral na feat rappera jako French Montana? Gunz n Butter je shrnutí všeho, o čem mluvím: zapomenutelný beat, feature, kterému chybí kreativita, a flow, který písničku nikam nevede. Celé tři a půl minuty se cítím, jako bych poslouchal demo verzi nápadu, který má sice potenciál, ale chtělo by to ještě kus práce.

–

Když už mluvíme o hostech, ani těm se vůbec nepodařilo zazářit. Juicy J se tu zjevně snažil nejméně. Není v tom bohužel sám a velké množství pozvaných umělců se tu vůbec nesnažilo. Je dokonce i dost možné, že si to sám Rocky uvědomoval, protože velká část z featů se nachází až na koncích písniček. Což by bylo mimochodem pochopitelné rozhodnutí pouze v případě, že by nás chtěl opravdu jen ušetřit trápení.

–

Changes a Praise the Lord jsou dvě nejoriginálnější tracky, které jsme od Flacka dostali. Distorted Records je fantastický track do klubu a přál bych si, aby byl delší. Purity s Frankem Oceanem je rovněž highlight alba. Tady se Rocky dost výrazně Frankem inspiroval, o čemž svědčí množství reverbu a volba beatu. O chemii mezi nimi jsme se už přesvědčili minulý rok na skladbě RAF, která byla pro minimálně pro mě jednou z nejlepších toho roku vůbec.

–

Pokud to mám zhodnotit, není to úplná pohroma. Dalo se to však udělat lépe. Je zřejmé, že se Rocky pokoušel opustit svůj styl a otestovat, kam by se ještě daly hranice posunout. Volba nedržet se trendů může v konečném důsledku klidně znamenat i to, že se Testing nakonec zapíše k albům jako je Rodeo od Travise nebo Playboi Carti od Cartiho. Zde však záleží na kontextu, ve kterém se bude scéna nacházet v budoucnosti. Momentálně A$AP pádluje proti proudu. Jeden by ale mohl argumentovat, že si jen nadbíhá na vlnu.

–